Světy v nás

Světy v nás

Mladá dívka sklesle seděla na barové židli v naplněném klubu. „Slečno, vy jste smutná?“ zeptal se jí chlapec, který procházel kolem.
Dívka jen zavrtěla hlavou a odpověděla „Všechno je v pořádku.“
„Opravdu? Nechcete si popovídat o tom co vás trápí?“ vyzvídal dál chlapec.
„Jsou to jenom ty světy ve mně. Všechno bude v pořádku, až se uklidní.“

Poslední dobou často přemýšlím nad světem. Svět je totiž pěkně divný místo. Nepočítám do toho všemožný přírodní úkazy od biologie, přes chemie po fyziku. Myslím ten náš svět, který žijeme a máme ho každý jiný. Jiný priority, jiný hodnoty.

Ztrácíme se. Ztrácíme se ve světě. Ztrácíme se ve světech. Někteří si můžou připadat samotní i v přeplněném metru. Sami, uprostřed davu. Těžko hledáme cestu zpátky a pořád se ptáme všech okolo, co je vlastně v nás špatně.

Ono to totiž vůbec není o tom, co je okolo nás, ale o tom, co je v nás. Bojíme se. Bojíme se citů, prožitků. Máme strach, protože jsme se v sobě ztratili. V našich světech. V těch světech, na kterých to celý stojí.  Protože jakmile nějaký náš svět padá, my padáme s ním.

Já sama v sobě mám několik světů a přijde mi to v pořádku. Teda pokud jsou všechny mé světy v pořádku. Jakmile je v nějakém zemětřesení, třes mi prochází celým tělem, od žaludku až po ukrutnou bolest hlavy. Když v nějakém mém světě prší, déšť mi vždy nahání slzy do očí.Myslím, že to tak máme všichni.

Všichni máme svoje světy, které nás dělají šťastnými, smutnými i osamocenými. Nehledě na ten vnější svět.

Svět přání. Svět obav. Svět iluzí. Svět nadějí. Svět, kde jsou všichni šťastní. Svět, kde je možné úplně všechno. Svět, kde neexistují chyby. Svět minulý. (Tyhle dvě potvůrky se bortí nejčastěji.) Svět, kde existují pandí princezny a běhají jednorožci.  Svět, který je zakázaný.

Světy v naší hlavě. Světy, žijící osamoceně a svým vlastním životem, jsou v pořádku. Občas se, ale dostanou do toho našeho skutečného světa. A najednou jsme zase na začátku ztraceni. Sami v sobě. A přitom stačí tak málo.

Jeden krok.  Stačí se jen dostat přes komfortní zónu. Dostat trochu toho optimistického vnitřního světa ven a zemětřesení kamkoliv zahodit.

Ať je to jakkoliv a zemětřesení kdekoliv. Bude zase dobře. Stačí málo.Jen jeden krok, který pro tvoje sny bude jako skok.

Tak pojď. Chytni mě za ruku a skoč.
Kamkoliv. Je to tvůj svět.
 Tvoje věty. Tvoje světy.  
Vezmi si to a pojď!

A když to nepomůže tak si pusť OASIS.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.