Polámaná křídla

Polámaná křídla

Je to už spoustu dní, co se tu objevil nový článek  a přitom to všechno vypadalo tak dobře. Obrovská návštěvnost, několik rozepsaných článků a jeden čekající na vydání. Na vydání, kterého se žádný z těchto článků nedočká. Nejsou už aktuální, jsou příliš zaprášené a zapomenuté někde v minulosti, která se sem momentálně nehodí.

Chodilo mi pár dotazů, co se stalo, že není nic nového v mém růžovém světě plném jednorožců, pand a duhy. Odpověď je prostá a přesto je strašně těžké ji napsat. Pandí princezna je vystrašený zbabělec, který se schovává pod peřinu, kdykoliv se objeví jakékoliv nebezpečí a kdyby se náhodou to nebezpečí dostalo příliš blízko, tak uteče. 

Všichni ostatní by byli štěstím bez sebe, že jejich články nabírají obrovskou návštěvnost, že lidé žadoní o články. Bylo to strašně super, jenže potom jsem se lekla a utekla. Dělala jsem, že nic neexistuje a nic se neděje. Přitom jsem měla už předtím vymyšlenou novou pravidelnou rubriku, aby tu opravdu pořád něco bylo. Rozepsané články a tak jak jsem je napsala, jsem je taky nechala. Samotné, vystrašené a hladové. Taková jsem hrozná máma za klávesnicí! A přitom vím, že mě to šíleně naplňovalo a dělalo mi to radost, i když jsem měla mírné obavy, tak nějak ze všeho a hlavně ten strach.

V mém životě se od posledního článku událo strašně moc věcí, opravdu moc věcí a já nevím, jestli je mám vůbec sdělovat, ale jelikož jsem se tak dlouho neozvala, myslím, že si to zasloužíte!

Přestěhovali jsme se. To je asi jeden z nejdůležitějších faktů a rozhodnutí, které nás zase posunulo dál, ale jelikož jsem strašpytel, tak mě asi zase zahnalo do kouta. (Ano, i o tom byl jeden z rozepsaných článků!) Oficiálně se ze mě stala puťka domácí – uklízím, vařím, peru a dělá mi to radost. (Možná za to může ta sklenice vína, co si večer dávám, ale kdo ví.)

Rozešli jsme se s chlupatou příšerou. Na měsíc. Vyhodila jsem ho z bytu, protože jsem byla naštvaná a on se nevrátil. Teda teď už jo, ale když žijí dva býci pod jednou střechou, je to dost náročný. Byl to asi nejtěžší měsíc v mým životě, spousta slz a alkoholu, řešení šílených situacích, jako například z čeho zaplatím nájem a tak. Nejvíc mě na tom pobavili ‚moji přátelé‘, kteří mě podporovali v tom, ať ho vyhodím a vymažu ze svého života a když jsem jim řekla do jaké situace mě to dostane, prohodili jen – hm, máš to těžké, ale nějak to zvládneš, musíš být silná. A tak jsem za ten měsíc přišla na to, jaký se ze mě stal strašpytel, introvert a že vlastně nemám žádné kamarády, přátelé a známé, protože s nimi nechci nic sdílet a když s nimi něco sdílím, tak mě jejich názory akorát šíleně ubíjí. Tím, ale nechci říct, že žádné kamarády nemám. Děkuji všem, kteří si se mnou vypili nejednu láhev vína, kteří tu pro mě byli, abych neupadalo do depresí a brečela doma jenom pod tou peřinu. Jste nejlepší. Musíte být, když jsem si vás pustila do svého nového introvertního světa, kde moc růžové není a vy tu pořád jste! Díky!
Všem, kterým jsem neodpověděla se moc omlouvám.
V introvertním světě se zatím moc nevyznám.
A taky děkuji chlupaté příšeře, že zase můžu usínat vedle něho, i když je to zatraceně těžký a nejradši bych ho uškrtila.

Učitel ve škole mi řekl, ať píšu, že je normální, že dělám nějaké chyby, ale je to všechno jenom o tréninku a čím víc budu psát, tím to bude lepší. Slyšet něco takového od někoho ke komu vzhlížíte,  je opravdu srdíčko a možná proto píšu tento článek. Možná proto se snažím překonat svůj strach ze zodpovědnosti – za svá slova, za své chyby, sama za sebe. Bude to nejspíš strašně dlouhá cesta, ale myslím, že bude stát za to. Doufám. Pokusím se o to. 

Taky se o to pokuste. Bojujme. Pokusme se překonávat svůj strach.

Děkuji taky vám, že to se mnou ještě zkusíte. Budu dělat všechno, co bude v mých silách, abych vás nezklamala, abyste se sem rádi vraceli a měli mě rádi i jako introverta, vílu a nebo cokoliv, co budu. 

DÍKY!

Jo a krásný rok 2017, ať je na co vzpomínat a ať se hodně usmíváte je to potřeba!

PAC A PUSU

PANDÍ PRINCEZNA

ps: jestli se to nedá číst, tak se omlouvám. Dlouho jsem nepsala!

ps2: chtěla jsem říct, úplně jiné věci a hlavně spoustu dalších, ale Jarda nemá rád dlouhé články a taky si něco musím nechat na příště!

ps3: TOHLE SI MUSÍTE PUSTIT!

3 Replies to “Polámaná křídla”

  1. Páni. Ten článek. Páni. Nemám slov. Je to naprostá bomba. Tak osobní. Úžasný! Po přečtení prvního článku na tvém blogu jsi si mě získala! Akorát teď poslouchám tu písničku. Musím uznat, že to zrovna není můj styl, ale zase to není špatné! :D Každý má svůj styl.

    Také píši blog a byla bych strašně ráda, kdyby ses podívala!!!!

    Přeji ti mnoho úspěchů, štěstí a lásku!

    ♥JORIES♥

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

  2. Taky si chci s tebou dát láhev vína. A ne kvůli tomu, že bychom smutnily, ale proto, že bychom se radovaly!

    Introvert je moje druhé já, ač to mnozí netipují, takže tě (tiše a vůbec ne nahlas) vítám mezi námi. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.