Oblečení, oblečení a zase to oblečení..

Oblečení, oblečení a zase to oblečení..

Ahoj, ahoj, ahoj!

Zajímala by mě jedna věc, teda nezajímala by mě jen jedna věc samozřejmě by mě zajímalo spoustu věcí, ale potřebuji si momentálně uspořádat oblečení a tak nějak na ty hromady poskládaných a poházených kousků oblečení nečinně koukám a snažím se přemýšlet.
S mojí chlupatou příšerou vedeme sáhodlouhé diskuze o oblečení. Například včera jsme byli v OCČM a já nadšeně lítala po obchodě, svůdně jsem mrkala a říkala jsem, co všechno NUTNĚ potřebuji.  Mé svůdné mrkání mi samozřejmě bylo houby platné, jen mě zprahnul pohledem a udělal mi kázání o tom, jak viděl nějaký dokument a že je mu z toho oblečení špatně a že by mi nejraději vyházel celý šatník.
Viděl totiž nějaký super čupr dokument, který samozřejmě taky musím vidět, třeba to vyřeší můj problém!  Ten dokument byl totiž o tom, jak se tohle slavné oblečení vyrábí a že je to vlastně jen ubohá rychlá móda a že lidi v Indii jsou vykořisťováni. Určitě to stojí za pár okamžiku myšlenek, ohledně toho co všechno vlastně vážně nutně potřebujeme a co ne..
Takže až uvidím ten dokument určitě o něm napíšu.. Stejně si myslím, že to je od mé chlupaté příšery trošičku recese, donutila jsem ho totiž podívat se na dokument – CUKR BLOG, o kterém samozřejmě také napíšu článek, protože je to hodně zajímavé téma. Je to o tom, kolik cukru vlastně denně konzumujeme a kde všude je schovaný. Jedná se o takzvaný rafinovaný cukr.  No, ale abych se konečně dostala k tomu, co chci vlastně říct. Chlupatá příšera pije spoustu Coca-coly, právě ve které je cukru až, až o ostatních škodlivých látkách ani nemluvě.  Takže vlastně si navzájem poučnými dokumenty ničíme naše radosti a závislosti!
Mimochodem mi momentálně píše, jak pokračuje moje uklízení oblečení.. Takže bych se měla konečně dostat k věci, protože jestli to nebudu mít hotové než přijde, je klidně možné, že něco vyhází..
Takže se vrátím zase na začátek.. sedím tady a koukám na tu haldu oblečení. Jenže nějak nevím, co s ním. Vyházet je mi ho škoda, přece jenom jsou to kousky mého šatníku a já je vážně moc miluji. Na druhou stranu si říkám, jestli vážně potřebuji ty krásné, ale už potrhané šaty.. Nakonec je dám na stranu, že na doma budou dobré.. Problém je, ale v tom že doma chodím většinou jen v triku a županu. Takže, co s tím?
A hlavně jak to všechno uskladnit. Máme opravdu málo úložných prostor a spoustu věcí, které nelze vyhodit. Má sbírka bot a oblečení nám to nijak neulehčuje.. Nejhorší ze všeho je, že i když koukám na tu hromadu, pořád si říkám, že vlastně nemám nic na sebe.
Člověk všude vidí akorát, jak si tento koupil tamto a ta zas něco jiného. Všechno je to moc krásné a všechno to strašně všichni potřebujeme, ale kam ty věci dát? Když se věšák skoro láme tíhou a skříně skoro nejdou zavřít, jak přetékají..
Máte někdo na to nějaký fígl? Prosím nechci slyšet, ať se toho oblečení zbavím, je jako moje děti. Copak by někdo z vás vyhodil děti?
Svět není jen o tom, abychom měli správný time-management, ale také o tom, abychom měli správný skříň-management. A já se v těch managementech trochu ztrácím, topím a nevím co dál!
bezradná pandí princezna, která posílá
pac a pusu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.