Na dva dny matkou

Na dva dny matkou

5923db84c2053ad25f2309ddbb2d70a5
Pinterest!

Psala jsem, že občas hlídáme děti, abychom ulehčili tetám chlupaté příšery. Dostali jsme nabídku na hlídání dětí a celé domácnosti – na celý víkend! Dříve jsme děti hlídali jen přes den a o nic jiného jsme se starat nemuseli. Čekala nás velká neznámá. Vlastně i takový krok, jak by to vypadalo, až bychom měli děti! Takže jsme s radostí souhlasili, protože na tom přece nemůže být nic těžkého.

HAHA!

(Jeden z těch dlouhých článků, plný zoufalství a vtipných až děsivých situací! Pokud rádi čtete, připravte si nějaké kafíčko a pár minutek času. Pokud rádi nečtete, tak se omlouvám. Neumím používat méně slov.)

♥♥♥

Za vidinou krásného víkendu jsme v pátek po obědě nadšeně naskočili do auta a najeli jsme na pražský okruh. Samozřejmě, že jsme nevynechali McDonald! Ono to s námi asi i jinak nejde. Horší je, že chlupatá příšera vždycky když řídí, chce nuggetky. Takže naše cesta autem většinou vypadá tak, že chlupatá příšera řídí, má otevřenou pusu a dělá „HAM! HAM!“ A já chudák se ani nenajím, protože mu musím namáčet hranolky a nuggetky do kari omáčky.

Za necelou hodinku plnou zběsilého řvaní „ham!“ a poslouchání výběru chlupaté příšery jsme dojeli na místo. Ani jsme nevystoupili z auta a už jsme byli posláni do školky, která je ve vedlejší vesnici pro jedno z dítek. Prý určitě nezabloudíme. Ano, zabloudili jsme. Ano, ta školka byla 4 km pořád rovně a my zabloudili. Jenže za to nemůžeme! Na té silnici byla objížďka a bylo tam škrtnuté jméno vesnice, do které jsme jeli. Takže jsme samozřejmě jeli jinam. Vypadalo to beznadějně a tak jsme si pustili Waze, který nám řekl, že se máme otočit a najet do té uzavřené oblasti. Protože vím, že když někam špatně najedu a zastaví mě policisté, já se nervozně usměju a řeknu jim, že mě tam navedla navigace. Většinou se mi jen smějou a pustí mě dál. Takže jsme navigaci poslechli! Udělali jsme dobře. Ta uzavírka byla totiž až za tou vesnicí.

Zachránili jsme dítě ze spárů učitelky, která nám dítko nechtěla dát, i když dítko řvalo „To je chlupatá příšera a pandí princezna!“. Dobře, tak ne. Křičelo naše jména. Nastal další boj, co máme vzít ze školky a co ne. Dítko statečně říkalo, že to tam má zůstat. Ale nám přišlo divné, proč by měl na skříňce tepláky a slipy. Chlupatá příšera se odhodlala a očuchala to. Ano, bylo to kontaminované.  Na cestu dítko dostalo svačinu, kterou si nesnědlo. Hrušku a rohlík s rybí pomazánkou. Než jsme došli k autu, 20x jsme slyšeli o tom, že hrušku nemá rád. Při nasedání do auta mu vypadl rohlík na podlahu auta, ale stejně ho v autě jedl. Nechtějte vědět, jak strašně v autě bylo cítit, že ta pomazánka je rybí!

Jakmile jsme přijeli, dostali jsme do ruky manuál na domácnost, peníze na útratu, druhé dítko a poděkování. Ani jsme se nenadáli a byli jsme tam sami. Já, chlupatá příšera, dvě děti, dva psi, dvě kočky, tucet slepic a jeden kohout. A zábava mohla začít!

Nejspíš by nebylo od věci vám děti představit, protože v dítko 1 a dítko 2, se velmi brzy ztratíme! Prostě tu je 4letý Matýsek a 6letý Vojta. Vojta miluje všechny ženy a především ty blonďaté. Matýsek miluje hlavně mámy.

Děti samozřejmě na nic nečekali, vrhli se na chlupatou příšeru, aby jim zapnul Playstation. Takže jsme si mysleli, že vše lehce a snadno vyřešíme tímto. I když nám bylo jasné, že se děti musí i nějak hýbat. Jsou na to zvyklé a jsou trochu hyperaktivní. Jenže venku se strhla obrovská bouřka a tak možnost procházky byla zatrhnutá, já byla jen ráda, že jsem stihla posbírat prádlo. Pomalu, ale jistě jsem se začala starat o zvířata. Ono nakrmit 4 zvířata, co jsou doma. Potom další 3 zvířata, co hrají na playstationu, není jen tak. Naštěstí nikdo nebyl moc náročný a tak jsem udělala rychlou, dobrou večeři ze zbytků! Teda, aby to nevypadalo nějak divně. Byli to brambory s vajíčkem a slaninou, všechno osmaženo na pánvi. Dětem, to moc chutnalo a nám taky. Ono, já jsem úplná kuchařka, kdybych uměla fotit a měla jsem smysl pro aranžování fotek, určitě by ze mě byla skvělá foodblogerka. Zatím jsem pouze dobrá kuchařka, což si myslím, že také stojí za to a že u toho nejspíš zůstanu.

Na dobrou noc děti dostali Amazing spidermana. Oči měli dokořán a rozhodně je to neuspalo. Takže uléhávali do postele až kolem 11, s kapičkou slz kvůli stýskání po mámách, přečetli jsme jim dvě pohádky a byl klid. Vyvenčili jsme naposledy psy. A potom začal ještě jeden boj. Barnabáš, velké chlupaté zvířátko o velikosti asi 40kg, je už velmi starý psí pán. Takže dostává každý večer na spaní nějaké vitamíny, které se mu stříkají stříkačkou do pusy. Tuhle činnost zvládne jeden člověk. Jenže, my to neumíme. Takže já jsem si sedla obkročmo na psa a snažila jsem se mu roztáhnout tlamu. Zatímco chlupatá příšera okolo poskakovala se stříkačkou v ruce. Nakonec se nám to povedlo, ale byl to opravdu boj. Konečně jsme mohli jít spát. Usnuli jsme, ani jsme nevěděli jak.

♥♥♥

Ve 4 ráno jsem pouštěla psy na zahradu a potom jsem ještě úspěšně spala do půl 8. Potom to přišlo. DĚTI. Odevzdaně jsem vstala, uvařila čaj. Pozorovala ten nepořádek, co děti okolo dělaly. Na playstation mohly až potom, co se chlupatá příšera probudí, což trvá poměrně dlouho. Obou dětí jsem se zeptala, co chtějí na snídani. Udělala jsem jim snídani podle jejich přání, jen proto, aby mi řekly, že nemají hlad. Přešla jsem to bez povšimnutí. Děti mají totiž výchovu typu. „Nemáš hlad? Nejez, nic jinýho nedostaneš. Nechutná ti to? Tak si vezmi chleba s máslem.“

Nachystala jsem žrádlo pro psy, kočky, chystala jsem se na slepice. A chlupatá příšera stále spala. I když na celej barák hulákal Minimax. A to musím říct, že ty pohádky jsou tam fakt hodně dobrá vymývárna mozku. Trošičku jsem na něj zakřičela, jestli mu to není blbý, že jsem už skoro všechno udělala a on pořád spí. Tak vstal a zapnul dětem playstation. Jestli si myslíte, že je klid, když si děti hrají. Jste na omylu. Oni i přitom dokážou zlobit. Ale to hlídala chlupatá příšera, já měla na starosti všechno ostatní. Takže jsem se v klidu postarala o slepice a dokonce jsem i zašla se psy.

Aby dětem nehráblo z her, pustili jsme jim druhý díl Spidermana. Já si u toho kreslila a chlupatá příšera se velmi starala o děti. (HAHA!) Museli jsme vymyslet plán na celý den, protože jsme s nimi nechtěli být celý den u televize, rozhodli jsme se, že zajedeme s dětmi do Europarku do Prahy, protože je tam super dětský koutek a také bychom mohli do kina. Takže jsem se vrhla na dělání oběda a chystání svačin na výlet. Rezervovali jsme si lístky na Tajný život mazlíčků. Jak to s námi bývá, vyjeli jsme pozdě. Takže jsme jeli rovnou na Černý Most. Jenže, co to bylo za překvapení, když celé horní parkoviště bylo plné. ANO, TOTÁLNĚ PLNÉ. Všechny ty místa, co byla vždycky prázdná, byla totálně plná. V ten okamžik mi to došlo. Dny Marianne. Takové davy lidí jsem v životě neviděla. Na lístky jsme stáli skoro půl hodiny. Naštěstí, ale rezervace nepropadávaly, takže jsme měli jediné štěstí.f7a299b9c1bf3b0e8a64b7e6a5124029

 

Byli jste někdy v kině s malými dětmi? Víte, co dělají? Nejdříve řvou, že chtějí popcorn, to ale zavrhnete, protože je celé kino narvané a na popcorn je dlouhá řada. Potom málem padají ze sedačky, a když je na obrazovce třeba dinosaurus řvou na celé kino „Jéé, dinosaurus! Viděl jsi! To byl dinoasurus!“ Naštěstí jsme se nemuseli moc stydět a děti klidnit, protože díky dnům Marianne bylo kino úplně narvané malými dětmi. Skoro celý film jsem potají sledovala děti. Byla to větší podívaná. Ono totiž vidět, jak bez ostychů tancují na sedačce, protože se jim to líbí. Je fakt pěkný! I když ta pohádka taky byla pěkná, spíše taková průměrná. Ale dětem se to rozhodně líbilo.

Když jsme odcházeli z kina, pořád jsme slyšeli o popcornu. Tak jsme dětem slíbili, že popcorn koupíme na doma. Děti byly nadšené. A pořád se nás na to ptaly. Tak jsme je pro jistotu šoupli do toho dětského parku v Europarku a šli pro ten popcorn. Ten dětský koutek je strašně super, je tam plno skluzavek a dalších super věcí, takže jsme se nebáli, že by se děti nevyblbly.  My si mezitím užili osamocenou chvíli, běhali jsme po obchodech, koupili popcorn, mléčnou rýži a taky mléko ve skle, které není od Babiše. Dokonce to mléko chutná jako mléko, i voní jako mléko a je to vlastně něco úplně neuvěřitelného. Jenže v obchodě nám došla jedna zásadní věc. Oni nemají mikrovlnku. Tajně jsme doufali, že děti na popcorn zapomenou. Nezapomněly.

Bylo už skoro 8, když jsme opouštěli Prahu. Děti měly hlad a chtěly hamburgr. Takže, co jsme jim nesplnili, ano stavili jsme se na ty hnusy, co nám tak chutnají. Jedno z dětí chtělo Chickenburger, další FischMac, všechno samozřejmě s hranolkama. Při objednávání v McDrivu se nám jedno z dětí rozbrečelo, že jsme mu to určitě objednali špatně. Ve mě to začínalo vřít, ale všechno jsme zvládli s klidem. Dětem jsme rozdali jejich jídlo a vydali se na cestu za Prahu. Každé z dětí si dvakrát kouslo do hamburgru a už mělo dost. Jenže Matýsek ten Chickenburger hodil na zem, že už ho nechce. Kromě toho hodil na zem i hranolky a kečup. A vůbec nechápal, proč jsme na něj jako naštvaní! 11001-20151002151822Když se zvedl ze sedačky, zjistili jsme, že usnul a počůral se. Jo, děti jsou radost. A když se nás zeptal na popcorn, tak jsme mu řekli, že nedojedl jídlo a ještě se počůral. Tak se naštval, že se rozhodně nepočůral. Děti jsou vážně radost.

Já jsem měla dost, tak jsem šla se psy a chlupatá příšera uspávala děti. Postarali jsme se o Barnabáše a vlastně o všechno zvěrstvo. Nalili jsme si víno a pustili film, abychom se vůbec nějak uvolnili. Koukali jsme se na Vrtěti ženou a bylo to super. Kdo by nechtěl vidět film o tom, jak vznikl vibrátor? Obzvláště po celodenním hlídání dětí?

 

 

♥♥♥

 

Poslední den.  Poslední ráno, poslední utrpení. Děti se zase probudily kolem půl 8. Matýsek si otevřel rýži, která byla chlupaté příšery. Dal si jednu lžíci a už jí nechal. Do toho si vzal ještě jablko, které hodil na zem. Já už nemohla. Tak strašně mě to rozčilovalo. Hlavně to, že se mě zase zeptal na ten popcorn. Přitom moc dobře věděl, že zlobil a ani se nenasnídal. Takže musela zakročit chlupatá příšera. Postarala se o děti. Já se postarala o naší snídani a o zvířata. Už dávno bylo jasné, jak to bude jednou v naší domácnosti chodit. Chlupatá příšera bude s dětmi a já budu pracovat, starat se o domácnost a všechno okolo. Na děti já totiž nemám trpělivost. Obzvlášť pokud zlobí a chtějí popcorn. Na konec ho stejně dostaly. Pročetla jsem internet a našla návod, jak udělat popcorn v hrnci. A musím říct, že chutnal daleko líp než ten z mikrovlnky. Někdy to zkuste, je to snadný a moc dobrý!

Aktivitu na poslední den jsme pro děti měli vymyšlenou. A to takovou, která je super hlavně pro nás. Po obědě a chvilce s Harrym Potterem. (To jsem si vykřičela, protože jsem se potřebovala nějak uklidnit. A nic mě neuklidní víc než Harry, Lenka a Umbridgová!) Jsme se vydali do Skřítkova. Skřítkov je úžasná dětská herna. Mají tam všechno, horolezeckou stěnu, autíčka, skákací hrad a spoustu hraček. Mají tam hlavně i odpočinkovou zónu pro rodiče, kde si můžete objednat spoustu druhů kávy, dortíků, palačinek a dalších dobrot. Takže my jsme se usadili, popíjeli si kávu a ta divá zvěř řádila. Idylku nám jen kazil hádající se pár, který seděl za námi. Byli jsme tam do té doby, než se měly vrátit matky. Když nám volaly, že už vyjíždějí z Prahy, sbalili jsme děti a vydali se alespoň trochu uklidit ten nepořádek.

♥♥♥

Děti jsme vrátili s radostí, taky jsme trochu žalovali, takže si děti dávaly na hlavu trička, jakože to vůbec nedělaly. A pomalu jsme vyjížděli. Samozřejmě děti zase rádi pohlídáme, ale musíme si to lépe zorganizovat a hlavně žádný popcorn! Rozhodně můj plán na rodičovství ještě o pár let posunu, protože na tohle prostě nemám sílu.

Jste stateční, jestli jste to dočetli, až sem. Zasloužíte si jednu malou, oslintanou, dětskou pusu.

Pac a pusu,

Pandí princezna, která dlouho nechce vidět děti.

2 Replies to “Na dva dny matkou”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.