Láska větší než 1000 moří

Láska větší než 1000 moří

Tímto dlouhým článkem vám otevírám kousek svého srdce, kousek svého utajovaného štěstí, kousek toho, co jsem vždycky chtěla říct, ale nikdy jsem na to neměla dostatek slov. Slova mi stále docházejí, ale ta potřeba sdělení je neuvěřitelná.

24. března a 1. dubna jedu do Německa. Jedu totiž na koncert. Teď si říkáte, můj bože takových koncertů ještě bude, ale musím vás vyvést z omylu. Jedu na koncert kapely, kterou jsem viděla už 4x a především, kterou miluji z většiny svého srdce, i když si to často ani neuvědomuji a ani mi to tak nepřipadá. Pak se začne blížit ten okamžik, kdy je mám zase spatřit a moje srdce začne bušit rychleji, usmívám se a vlastně ani nevím proč,  v noci se mi o nich zdá a já přemýšlím, jak se to stalo? 

Jak se to stalo? Jak se stalo, že mě to ještě nepřešlo? Jak se stalo, že se mi o nich zase zdá? Jak se stalo to, že se nic z mých vysněných dětských snů nesplnilo? Jak se stalo, že jsem už tak dospělá? Jak se stalo, že když se jedná o ně, jsem zase jako malé dítě? Jak se stalo to, že po 11 letech cítím stále stejnou lásku a ne-li silnější? Jak se stalo to, že se o nich stydím mluvit? Jak se stalo to, že když vyslovím jejich jméno, očekávám výsměch? Jak se to stalo, že si měním tapetu na telefonu a místo přítele tam mám je?


Ten příběh byl tak krásný. Náš příběh. Chodila jsem na základku a nudila se, jako většina dětí v tomto věku a pak jsem najednou narazila na . Na čtyři Němce, kteří mi změnili život od základů. Udělali ze mě úplně jiného člověka. Čtyři Němce, kterým dlužím jedno obrovské děkuji, za to všechno, co mě díky nim potkalo.

Potkala jsem spoustu lidí a udělala si díky nim milion zážitků. Potkala jsem díky nim svoji první lásku. Potkala jsem lidi, kteří prožívali stejné období jako já a nebo byli úplně jiní, ale přesto nás všechny pojila jedna obrovská láska. Tihle čtyři Němci, kteří nám ukázali jiný svět. Vytvořili nám jedno krásné místo, kde jsme se všichni mohli schovávat. Naplnili naše životy radostí a smyslem. Najednou ty hodiny německého jazyka nebyly tak strašné, ale spíš jsme byli více motivováni, protože jsme chtěli rozumět jejich textům, článkům a videím s nimi. V období puberty, kdy člověk neví, co se s ním děje, nikoho nechápe a tak nějak tápe na tom světě a neví, jakým směrem se ubírat, pořád tady byli tihle čtyři Němci, kteří aniž by to věděli, nám ukazovali cestičku, kterou se máme vydat. Nikdy jsme nebyli sami, protože tu pro nás vždycky byli.

Jejich úsměvy nám zvedaly náladu a především dodávaly odvahu. V té době totiž, každý kdo je poslouchal, byl lůzr a spousta lidí se nám smálo, nikdo nás nechápal. Ale my měli daleko víc než ti, co se nám posmívali. Nebáli jsme se jich, nevadilo nám to, byli jsem neuvěřitelně silný, protože jsme měli jednak své kamarády, kteří každý den prožívali to stejné, ale především jsme měli je. Je, za které stálo bojovat, za které stálo poslechnout si všechny ty hnusné kecy a nadávky. A i když mi nebylo ani 15, věděla jsem, že láska je víc než zlo, že když máte něco, co milujete celým svým srdcem, může se vám stát cokoliv a vy to vždycky zvládnete, protože ta láska vás podrží.

Díky nim jsme každý našli svůj smysl, ať už v grafice při tvorbě montáží a nebo ve psaní, kdy jsme vymýšleli všemožné i nemožné příběhy, ve které jsme doufali, že se jednou splní a nebo třeba v úplně něčem jiném, ale vždy jsme je měli za sebou, vždy nás k tomu motivovali a vlastně tak nějak posunuli.

Ale jak jsem psala, byl to krásný příběh. Dospěli jsme a mnozí už zapomněli na to všechno, co nám tihle čtyři Němci dali. Na to, co nás naučili. Zapomněli jsme na to, jaké to je, čekat celý den před televizí jen protože se tam na půl minuty zobrazí. Byli jsme možná blázni, ale za to ti nejlepší. Věřili jsme v nemožné a přesto nám to přišlo nejlepší a hlavně se nám to plnilo.

Teď si každý jdeme svojí cestou a nezbývá nám nic jiného, než jen slepě vzpomínat, na to všechno co nám tihle Němci dali. Je strašně důležité se na to podívat zpětně, otočit se za tím a uvědomit si to, co nás naplňovalo a možná i trochu zapřemýšlet nad tím, co se stalo.

Proč se bojím někomu říct, že jsem jejich velká fanynka 11 let? Proč se bojím lidem říkat na jaký koncert jdu? A proč pořád očekávám výsměch? 12 let, které jsou oni na scéně není k smíchu, ale k údivu a obrovské pokloně.
Tak proč zapomínáme na ty maličkosti, které nám prozářili celičký den, proč si na to vzpomeneme až v okamžik, kdy se zase blíží ta možnost je znovu spatřit?

Na začátku dubna to bude 10 let, co jsem je viděla poprvé. Bude to 10 let od toho, co moje srdce neuvěřitelně poskočilo nad tou energií, kterou vám na živo dodají. Moje srdce se s nimi spojilo a proto si nenechám užít žádnou příležitost, kdy bych je mohla znovu vidět. Protože to štěstí a lásku, to nikde jinde nezažijete. Žádné drogy ani jídlo vám nedodají tolik energie, euforie a lásky.

11 let si chci splnit svůj sen a potkat je jenom tak na ulici a já věřím tomu, že jednou se mi to doopravdy splní, protože když něco doopravdy chceme, tak se přece musí spojit celý vesmír. Nebo ne? Věřím tomu, že jednou jim to své velké a upřímné „Thank you“ vykoktám. 

Znamenají pro mě tak strašně moc, že jsem měla neuvěřitelnou potřebu se z toho vypsat. Z té naší lásky. Ačkoliv si každý říká, že je určitě jednosměrná. Já vím, že to tak není. Já vím, že mě milují, že milují nás. Jejich Aliens. Kteří tu pro ně byli celých 11 let, hlasovali ve všech anketách a pomohli jim získat milion ocenění, kupovali si všechen jejich merch a vlastně stále kupují. Jak můžu vědět, že nás milují? Cítím to. Na koncertě, když stojím a mám je před sebou, tak cítím neuvěřitelnou euforii a především lásku. Lásku, která je tak silná, že vydrží spousty let. Lásku, která je opětovaná. Lásku, ze které se mi chce brečet a smát se zároveň. Lásku, pro kterou čas nehraje žádnou roli. Lásku, která přenáší i 1000 moří.

A víte, co je na tom úplně to nejlepší? Když všichni odejdou, oni tu stále budou. Jsou takový pevný střed vesmíru, kolem kterého se točí můj svět a díky nim můžu vždy najít alespoň na chvíli rovnováhu.

A nejspíš to všechno vysvětluje to, proč mám u srdce vytetované jednoduché slovo. Slovo, které mě s nimi bude spojovat napořád. Totgeliebt. 

Neukamenujte mě za to. Na nich není nic špatného. Na lásce totiž není vůbec nic špatného. Obzvlášť na té, která dělá celý svět lepším.

Nebudu se sentimentálně vracet k písničkám, kterými bych to mohla zakončit. Zakončím to něčím novým, začátkem ani ne měsíc starého songu.

Love is all we got and we want it all.

Milujte, to co vás dělá šťastné a ať je to cokoliv, nedovolte nikomu aby vaši radost zkazil.

S láskou
trochu zblázněná Pandí princezna, která vám právě otevřela kousek svého srdce a dovolila se vám podívat až na jeho samotné dno.

Ps: pro ty kdo nechápou spojitost s 1000 moří, tak tady je KLIP

2 Replies to “Láska větší než 1000 moří”

  1. A to já jedu na koncert jenom do Prahy a po těch 11 letech bláznivého fandění je mám vidět poprvé v životě. ♥ Stejně jako ty, stále nechápu, jak se mě to může držet. Na pět let se po nich slehla zem a já stejně dokázala dál čekat, dál doufat, dál snít a psát. Zrovna včera jsem se dívala na nějaký nedávný rozhovor s dvojčaty, kde se jich ptali, jak je možné, že mají stále tolik fanoušků. A Bill řekl něco, s čímž musím jedině souhlasit: „Být fanouškem TH je životní styl.“
    Taky stále očekávám výsměch, i když už ne takový, jako v té 9.třídě, kde jsem si vyslechla hned několik nepěkných slov směřovaných k „bandě buzíků z Německa“… Teď spíš slýchávám překvapené otázky, že ještě existují :D. Kdybych jen mohla vyjádřit, jak moc jsem jim vděčná. To by ani nevěřili, v kolika situacích mi pomohli. Jenže nemám tolik peněz, abych si koupila nějaký VIP balíček a setkala se s nimi, nemám tolik odvahy, abych s nimi vůbec promluvila :D

    Já teda nikdy nezapomenu na to, co mi dali, protože si to připomínám každý den. A musím ti říct, že jsem poslední řádky tohoto článku četla se slzami v očích. Jako bys mi psala z duše, a stejně je to málo, kolik si toho kluci zaslouží. ♥
    Krásný článek, kotě. Tohle by potřebovalo vytesat do kamene.
    B.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.