#jezdit_Tatry_díl_1.

#jezdit_Tatry_díl_1.

Včera večer nebo spíš dnes brzy ráno jsem se vrátila ze zimní dovolené, jsem plná dojmů, která vám rozhodně chci předat. Tak se pohodlně usaďte, nalijte si nějakou dobrou horkou čokoládu a nebo kávu a pojďte se se mnou ponořit do zimních radovánek. Zima je letos vážně dlouhá, ale i ona skrývá spoustu krás jako každé roční období.

POZNÁMKA: Měl to být jeden z dlouhých článků, které vám zaberou celé odpoledne, ale rozhodla jsem se vás ušetřit a článek rozdělit na části, abyste mohli pohodlně vstřebávat informace.

Užijte si to!

Všechno začalo nevinně, pár slovy. Jako ostatně všechny naše dovolené. (Všimněte si, že i Holandsko začalo nevinně, jen nevinným nápadem, který se stal skutečností.) Pro mě to bylo trochu stresující, protože jsem tomu nápadu nevěnovala žádnou pozornost. Musím se přiznat, že moje ignorování bylo zcela záměrné. Lyžování jsem milovala, jenže můj táta mi vždycky tak silně utáhl lyžáky, že mě tak bolely nohy, že jsem se na to brzo vykašlala a od svých (cenzura) jsem na lyžích nestála. No řekněme, že je to už tak osm let. A teď si mě představte někde na kopci v Tatrách. Komická představa, že? Mě to také přišlo komické, ale s blížícím se odjezdem se mi čím dál víc scvrkával žaludek. Utěšovala mě představa, že přinejhorším si dám griotku a budu jezdit na bobech. Boby jsme, ale nebrali, takže jako poslední možnost zůstávala igelitka. Za mých mladých let, to bylo super a tak jsem doufala, že se na tom vůbec nic nezměnilo.

Den odjezdu se přiblížil nezvratnou rychlostí a já jen tiše doufala, že se vlezu do svých oteplováků a že můj zadek budou dobře chránit. Dostala jsem od mámy lyžáky a pořádnou lyžarskou výbavu, od termoprádla přes rukavice až po ponožky. Mohli jsme vyrazit.

Odjezd jsme plánovali na sedm hodin ráno. Vstávala jsem před šestou, abych mohla všechno zkontrolovat, udělat snídani a všechny ty nezbytný věci, které se před cestou dělají. Jenže už ráno nastal problém, bolest v krku. A tak jsem si udělala šílený čaj z kurkumy, skořice, másla, pepře, citronu, zázvoru a medu. Abych případné bacily zabila rychle. Před sedmou hodinou jsme volali našemu odvozu, abychom věděli kolik máme času a dozvěděli jsme se, že se cesta přesunula na půl desátou. Odjížděli jsme o půl 11 a nejhorší na tom je, že já když se probudím, tak už neusnu. Tak jsem se, alespoň dopovala zázvorem.  Cesta teda byla šílená, co si budeme. Jelo se nějakých 6 hodin i s přestávkami. Když si vezmete, že jsme jeli k našim bratrům a sousedům kousek za hranice, nic moc. Těšili jsme se na ty hory sněhu, které všude slibovali, ale kde nic tu nic. Dokonce mi přišlo, že i v Praze je víc sněhu než na Slovensku pod horama. Děsivější než žádné bílé pole byl pohled na teploměr. 6 stupňů nad nulou. Ideální teplotka na prolyžovaný týden. Nemyslíte?

Přijeli jsme okolo 6 hodiny, takže ani večerní lyžování nepřipadalo v úvahu. V duchu jsem se radovala, moje smrt byla zase o kousek dál. Ubytování bylo super, měli jsme pronajaté patro domu, kde se nacházelo snad všechno, co za celý týden na horách potřebujete. Chlupatá příšera nadšeně zapojila playstation, aby to mohla být dovolená se vším všudy a nebo snad stejná jako každý jiný den?
Večer jsme zakončili v místní hospodě, kde měli vysoce lidové ceny, takže jsme tam zůstali docela dlouho a dokonce jsme si zahráli i kulečník, který jsem v životě nehrála. Hned jsem dvakrát shodila kouli, to nemohla být náhoda! Bohužel to náhoda byla společně se štěstím začátečníka, protože následně jsem se do koule ani netrefila.

Jaké nakonec byli podmínky na horách a kolikrát jsem spadla? Zvládla jsem to vůbec a co ježdění na igelitce?

Na to a mnohem víc se můžete těšit v článku, který vyjde zítra.

D O U F Á M.

Užijte si zbytek víkendu, jděte ven a nebojte se dobrodružství.

Zatím pac a pusu

Pandí princezna

Ps: Fotky nejsou z Tater, nechám vás trochu překvapit.

One Reply to “#jezdit_Tatry_díl_1.”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.