Dovolená na lodi!

Dovolená na lodi!

Nalijte si sklenici bílého vína a připravte si talířek dobrého sýra! Chci vám povyprávět příběh o tom, jak jsem se zamilovala! Nečekejte žádné zvraty jako ve velmi křehkých vztazích – chlupatá příšera je stále na scéně!

Možná vám došlo, že jsem odjela na dovolenou. Pokud sledujete můj instagram neuniklo vám, že jsem odjela do Holandska. A ano, zamilovala jsem se do Holandska a teď se připravte, povím vám jak se to celé stalo.

IMG_1561
VAROVÁNÍ ČLÁNEK JE OTRAVNĚ DLOUHÝ, ale je tam taky spoustu fotek! 

Začalo to velmi nevinně jako snad každé dobrodružství. Bavila jsem se s tátou, že bych chtěla jet do Holandska, navštívit Amsterdam a že by to mohlo být vlastně super. Táta se toho samozřejmě hned chytl. Není se čemu divit, za prvé není moc velký nadšenec do odpočinkových dovolených u moře a za druhé ve svých mladých letech strávil spoustu času běháním po Amsterdamu. Musím teda říci, že jeho nepřekonatelné zážitky ve mě vzbuzovaly ještě větší touhu tohle město poznat. Slovo dalo slovo a najednou bylo rozhodnuto, že si půjčíme loď a Holandsko proplujeme.

Měla jsem obavy, že to bude velmi složité a kdoví co nebudu muset zařizovat. Jenže je to vlastně strašně jednoduché a stačí zvládnout pár kroků. Vybrat vhodnou cestovku, která vám zprostředkuje půjčení lodě. Vybrat destinaci, kterou chcete za určený čas proplouvat. Vybrat si loď. Zaplatit.  Ano, takhle jednoduché je půjčení lodě. Žádné zkoušky, nic. Stačí pár videí na youtube a je z vás kapitán jak dělaný.

Jenže já z toho byla dosti nervózní. Mám totiž panickou hrůzu jen co nasednu na jakoukoliv loďku, šlapadlo, kánoi, prostě cokoliv co je na vodě. A teď mám mít na starosti loď, která je 10,5 metrů dlouhá, přes 3 metry vysoká a taky dosti široká. A tak jsme si s chlupatou příšerou zaplatili kurz. On to nebyl ani tak kurz. Musím teda říct, že naše cestovní kancelář mi vyšla 100% vstříc ačkoliv jsem zkušební jízdu objednávala chvíli předtím než jsme se měli nalodit v Holandsku.
(null) (1)

Zkušební jízda byla super, pán kapitán byl super. Ať už tím, že nás rovnou posadil za kormidlo a poslal do zdymadla. Tak tím, že nám převyprávěl, co mu kdo udělal z lodí a na kolik to tak přijde korun. Ačkoliv jsme z počátku měli strach v očích, ke konci jsme se jen smáli a nemohli se dočkat toho dne, kdy dojedeme do Holandska a nasedneme na tu naši loď.

IMG_1562Chlupatá příšera koupila v kostýmovém obchodě super kapitánskou čepici, která se bude hodit i na halloween. A teď nás čekalo jediné. Nachystat si námořnickou náladu, naposlouchat nejlepší pecku Ilony Csakové Amsterdam a počkat na ten den, kdy si sedneme do auta a pojedeme vstříc nizozemskému dobrodružství.

Když píšu dobrodružství, myslím opravdové dobrodružství, plné zvratů a zkratů, jinak by to ani u pandích princezen nešlo. Než jsme odjeli dozvěděla jsem se, že mám rozbitou spojku a že budu ráda, když se vůbec vrátím. Protože jsem zodpovědná majitelka svého čtyřkolového mazlíčka, zjistila jsem že mi došel olej v autě až ve chvíli, kdy už byli osmaženy všechny řízky na cestu a dokonce i v autě byla všechna zavazadla. Možná je až zbytečné se zmiňovat o tom, že hned na první zastávce jsem zjistila, že mi prasklo světlo.

IMG_1565

Statečně jsme se celou cestu dopovali energetickými bonbóny a nápoji a zodpovědně jsme se střídali ve spánku i řízení. Za zmínku možná i stojí fakt, že jsme jeli dvěma auty. Obě auta měla navigaci. Jen já a chlupatá příšera jsme se dvakrát ztratili, párkrát sjeli z cesty a když jsme si chtěli dát sraz s druhým autem zjistili jsme, že vlastně jedeme po úplně jiné dálnici než auto druhé. Ale jak osud chtěl, dočkali jsme se, přejeli jsme německé hranice a byli jsme tam. V zemi pohádek, v zemi nekonečných možností, v zemi té největší roztomilosti.

Myslím si, že jsem za svůj život navštívila hodně zemí, které ve mě nechali dobré i špatné pocity. To co jsem cítila, když jsme přejeli hranice, jsem ale necítila nikdy. Zamilovala jsem se a to na první pohled. Cítila jsem se tam jako doma, jako v pohádce se šťastným koncem. Všechno jsem musela fotit a točit a hlavně jsem se musela neustále usmívat, protože jsem nevěřila vlastním očím. Chlupatá příšera ze mě byla dosti na prášky, ale pak se pustila do stejné činnosti! Co vám budu vykládat, kdo tam byl, tak to určitě chápe a kdo ne, tak bude mít akorát o to větší důvod se tam podívat.  IMG_1575

I přes všechny neshody a zajížďky jsme dojeli do Holandska o 4 hodiny dříve než nám měli předávat loď. Ve zkratce jsme si pověděli naše první pocity z Holandska i z cesty a přitom jsme nadšeně hryzali snídaňové Mc Menu. Moc nám to nedalo a vrátili jsme se na přístaviště okoukávat naši krasavici nebo spíše krasavce. Naše loď totiž nesla jméno Stromvogel!  Štěstí stálo na naší straně a našich nadšených pohledů si všiml pán z přístaviště, který nás hned pobídl k tomu, abychom si naskládali věci do lodě a pomalu se přichystali na vyplutí! Štěstí stálo na straně všech, jen na té mé se mu moc nelíbilo. Ono se totiž rozpršelo, což by nebyl takový problém, v Holandsku prší snad pořád. On to není ani takový déšť jako spíš zahradní deštík. No a jak tak pršelo, tak nám napršelo do lodě a já frajerka jsem uklouzla na schodech a rovnou se tam rozplácla jak přejetá žába! Tak jsem raději všechno nechala na ostatních a pozorovala jsem, jakého mám sexy námořníka.
IMG_1572                        IMG_1573

Pán z přístavu nám vše vysvětlil a ještě s námi vyjel na 20 minutovou projížďku, asi se bál o své lodě a následně jsme mohli rovnou vyplout. Když plujete na lodi, tak je to nepopsatelný pocit a úžasný zážitek, který by měl každý ve svém životě poznat. Jenže po té dlouhé cestě jsem byla akorát strašně nepříjemná, a tak místo toho abych si sedla na příď a nechala vítr hrát si s mými vlasy, jsem šla spát, protože jinak by mě ostatní vyhodili dávno z lodi. Probudila jsem se tak hodinu před první zastávkou a konečně jsem si mohla připadat jako správný námořník. Musím tedy říct, že jsem nedělala nic jiného než fotila, fotila, fotila a vlastně ještě pořád mluvila o tom, jak se sem jednou přestěhuji.

IMG_1587            IMG_1613

IMG_1626          IMG_1591

Musím vám teda říct, že to všechno byla strašná sranda. Všechny ty zdymadla a úzké mosty, ale nakonec jsme svojí první plavbu zvládli bez větších problémů a zakotvili jsme podle plánů ve městě Gouda.  Gouda byla nádherná, měla své kouzlo maloměsta, které mě donutilo pořád opakovat větu „STĚHUJI SE!“ o ničem jiném se se mnou nedalo mluvit.

IMG_1637       IMG_1699          IMG_1666       IMG_1669

Nemusíte se bát, i tady nás potkal zvrat. Měli jsme hlad, jenže byla sobota a v Goudě všechny obchody zavřely okolo 5 hodiny večerní, takže jsme si nemohli nic koupit. Obíhali jsme hladově město a kromě fotek jsme vůbec nic nepořídili. Až jsme narazili na jeden bar, kde jsme dostali to nejlepší víno a kousky všelijaké kousky sýru Gouda. Jen si na to vzpomenu, mám co dělat, aby mi netekly sliny po bradě. Bylo to něco neuvěřitelného. V ten moment jsem chtěla jen sedět a rozpustit se na sedačce a pomalu umřít spokojeností. Chlupaté příšery bratr rozbil skleničku s vínem, ale naštěstí to nikomu nevadilo! Posilněni vínem a dobrým sýrem jsme mohli jít v klidu spát!

IMG_1732 IMG_1688 IMG_1678

Ráno jsme měli procházku po prázdné Goudě a následně jsme zvedly kotvu a jeli za dalším dobrodružstvím. Druhý den bylo v plánu jezero Brassemermeer.

IMG_1754

IMG_1815

Být na jezeru, kde jsou daleko větší vlny než v kanálech má také své kouzlo, i když jsem ze začátku byla dosti skeptická, protože počasí bylo nic moc, ale i tak jsem mohla sedět na přídi, zabalená do deky, číst si knížku a pozorovat tu nádheru. Byl to úplný skvost pro duši

IMG_1786    IMG_1764

K večeru se kromě chytání ryb a popíjení točeného Heinekena v hospodě se toho moc dělat nemohlo, ale i tak to bylo super.

IMG_1818 IMG_1816 IMG_1758

Třetí den byl v plánu Amsterdam, protože všude říkali – dojeďte do Amsterdamu, co nejdříve jinak tam potom nezaparkujete loď. Vyjeli jsme celkem brzo. Ale po cestě jsme na jezeře chytili rybu a ne tak ledajakou, ale štiku – dlouhou 104 cm. Strachy jsem se schovala do kajuty, když otevřela tlamu!

IMG_1819

Díky téhle nádheře jsme nestihli jeden most a tak jsme hodinu a půl čekali na to, až nás pustí. Takže do Amsterdamu jsme se dostali kolem 7 hodiny večerní, co víc si přát.

IMG_1832

IMG_1853

Chci jen dodat, že po setmění se nesmí jezdit, což jsme samozřejmě všichni moc dobře věděli. Kolem 9 jsme přijeli do Mariny, kde jsme měli zakotvit a světe div se, byla plná. Slunce pomalu zapadalo a my museli přejet do jiné Mariny a doufat, že tam pro nás bude místo. Naštěstí bylo.

IMG_1848    IMG_1882

Po večerním příjezdu jsme se rozhodli vydat do města na dalšího tekutého zrzka. Do centra z Mariny jezdil přívoz. Trochu větší než který jezdí v Praze z Podbaby na Troju, asi pro 200 lidí. V Amsterdamu jsme si prošli Red Light Street plnou umělých prsou, dali si jednoho točeného Heinekenka a rozhodli se jet přívozem domů. Jenže jelikož naše Marina byla dál od centra, jezdil tam přívoz jen do 23:45 a potom až v 7 ráno. Mimochodem do té původní Mariny jezdil nonstop. My přišli na nádraží v 1 ráno. No, tak jsme šli pěšky, aspoň poznáme Amsterdam i z jiné stránky, říkali jsme si. A taky jsme poznali. Zastavil nám pán, který nás do té Mariny odvezl a nic za to nechtěl, aspoň jsme byli snad poučení pro příště – abychom četli pořádně cedule.

IMG_1890 IMG_1896 IMG_1892

Druhý den jsme měli celý na procházení Amsterdamu. Bohužel žádné fotky nemám. Za prvé často dost pršelo a můj telefon nemá moc vodu rád a za druhé jsem si chtěla vychutnat tu atmosféru okamžiku. Bylo to skvělý, ale! Museli jsme samozřejmě vyzkoušet i místní koláčky. Ten náš se jmenoval SPACE CAKE. A řeknu k tomu jen jediné, byla jsem ráda, že jsme stihli poslední přívoz, protože cesta na nádraží nám místo 15 minut trvala přes 2 hodiny. Ten vesmír byl jinak super!

13942480_10207372277086172_347391673_n 14012136_10207372275166124_1360738020_n 13988688_10207372273886092_637480247_n
Naše další zastávka měla být nějaké další super jezero, jenže.. Když vám pronajmou loď, řeknou vám – kontrolujte si fender – často padá. Ano, hádáte správně, jeden nám přes noc uplaval. Celé dopoledne jsme běhali po přístavišti a hledali fender. Všichni byli strašně nepříjemní, takže to byl skvělý zážitek. Naštěstí jsme nakonec fender našli a dokonce dva! Další problém byl, že na našem stání se nedalo připojit na vodu a tak jsme ještě lodí popojížděli po přístavišti a hledali vodu, abychom mohli v klidu odjet. Moc v klidu to nebylo, ale tak každý den není posvícení. Naštěstí vše dobře dopadlo a my mohli pokračovat v klidu na jezero.

13988645_10207372280486257_984603389_n

Jenže moc v klidu to nešlo. Pánové kapitáni objížděli bójku ze špatné strany. Proč tam ty bójky jsou? Abychom nenarazili na mělčinu. Tak jsme jeli, jeli, jeli a najednou jsme nejeli. Volali jsme do domovního přístavu, že se nám asi zasekl motor. Chudák pán už sedal do auta a jel nás zachránit, když v tom si chlupatá příšera všimla, že jsme jaksi na mělčině. A tak skočil do vody, za ním jeho brácha a pak já. Ve třech jsme odtlačovali loď z mělčiny. Je to skoro stejné, jako když odtlačujete auto, v tom mám už praxi. Takže jsem úplná žena do života, odtlačím vám loď i auto. Jakmile jsme odtlačili loď a loď byla ve větší hloubce – příšera a jeho bratr hbitě naskočili na loď. Jenže já nejsem hbitá! Já jsem pandí princezna! Samozřejmě jsem na loď nedokázala vyskočit a hlavně to bylo pro mě už strašně hluboké a tak mě tahali za ruku nahoru, kromě toho, že se mi udělalo spoustu modřin to bylo k ničemu. Až po chvíli nám došlo, že zezadu je vlastně nástupní žebřík a tak jsem jen připlavala k zadku lodi a v klidu nastoupila, jako správná princezna! Bohužel mi v písku zůstali boty!

IMG_1916

Pokračovali jsme na jezero, doufajíc že nás už nepostihne žádná další pohroma. Doufali jsme špatně. Na jezero se totiž jede přes moře. A ono bylo docela ošklivě. Víte jak to vypadá na lodi, když je ošklivě a jste na moři? Docela to houpe. Houpe to tak, že všechno v kajutě padá. Houpe to tak moc, že jsme se málem převrátili a nezvládli jsme ani dojet k ostrovu ve kterém jsme měli kotvit a tak jsme se vrátili a zakotvili ve volné přírodě. Tento hrozný den jsme zakončili jak jinak než vínem a partičkou monopoly!

IMG_1904        13942742_10207372278926218_1186413382_n

Čekal nás poslední celý den na lodi. Nečekaně jsme vyrazili brzo, protože nám chyběla pitná voda a všichni potřebovali vodu. Chlupatá příšera potřebovala Coca-colu, převážně protože když jste ji dostatečně vychladili tak měla duhový nápis. Zastavili jsme v přístavu ve městě Nederhost den Berg, kde si všichni splnili své potřeby návštěvou místního alberta. Před albertem měli nejlepší stánek se sýry, které jsme museli koupit domů, abychom si ještě chvíli užívali tu skvělost Holandska. 

13988771_10207372278406205_825039058_n

Poslední zastávkou byl malý roztomilý ostrůvek na jezeru Loosdrechste. Musím říct, že to byla snad nejromantičtější zastávka ze všech. Připadala jsem si jako na pražské náplavce, ale nebylo to tolik hipster, ale ten výhled byl srovnatelný. A to je co říct, když je Praha naše hlavní město a noční náplavku zbožňují všichni. S flaškou vína a chlupatou příšerou bych tam mohla sedět celý večer, tak to bylo dokonalé, vlastně bylo by, kdyby tam nebylo tolik komárů! 13942191_1173667099320443_262805944_n

13942640_10207372277526183_1661558569_n 13956769_10207372278086197_812303640_n

Uteklo to jako voda a už tu byl náš poslední den. Za úkol jsme měli jediné – doplout v pořádku do domovského přístavu, sbalit si a uklidit loď. Bylo to smutné, skoro jsme se všichni přivazovali řetězy ke kormidlu, abychom mohli na té skvělé lodi zůstat déle a zažít další skvělé zážitky. Možná ještě stojí za zmínku, že když jsme jeli k přístavišti, potkávali jsme samé obrovské nákladní lodě a tyto lodě vám svojí sílou krásně nasimulují moře, a tak jsme se naposledy pořádně pohoupali.

 

IMG_1812

Cesta do Prahy byla dlouhá a velmi depresivní, obzvlášť protože jsme se těšili na německý McDonald a na naší straně dálnice vůbec žádný nebyl, ale dojeli jsme v pořádku a jen s jednou německou Stau.

Stále se mi po Holandsku stýská a doufám, že do 10 let vám budu psát o tom, jak se stěhuji do Holandska, protože něco takového si opravdu přeji. Jsem přece princezna a ty patří do pohádkových a vysněných zemí! Přejte mi to a doufejte se mnou!

Děkuji za to, že jste to zvládli přečíst až jsem. Byli jste někdy v Holandsku a nebo vás můj článek nabudil se do Holandska podívat? Napište mi o tom do komentáře.

Pac a pusu,

zamilovaná pandí princezna

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.